A konec světa nastal...

Píše se rok 1991. Přesouváme se do malého přímořského městečka Gloucester ve státě Massachussets, v období, kdy je zima v tomto kraji již takřka za dveřmi. Rybářská sezóna, díky které neupadl v těchto končinách ještě život, se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Veteránská námořní loď Andrea Gail se však chystá ještě na jednu, tento rok definitivně poslední, plavbu. Její narychlo sestavená posádka pod vedením zkušeného vlka Billyho Tynea má jediný cíl, napravit své předchozí rybářské nezdary a nalovit do sítí pokud možno co nejvíce ryb. V době vyplutí vládne celým přístavem obrovský neklid. Je časné studené ráno, sluneční paprsky se stěží prodírají hustou mlhou a mrazivý vítr jen sem tam rozvlní jinak klidnou mořskou hladinu. Loď je připravená a plně naložená. Naši hrdinové se naposled loučí se svými bližnými a vyplouvají vstříc nejisté budoucnosti. Na palubě ovšem vládne překvapivě pohodová nálada a všichni její členové pevně věří, že v místech, kam plují, bude lov úspěšný. Během několika dnů doráží celá posádka na určené místo. V následujících minutách se strhne na palubě pečlivá příprava rybářské soupravy. Návnady jsou vhozeny a nástává netrpělivé čekání. Počáteční nálada se však z náznaky prvních neúspěchů stále zhoršuje a Billyho svěřenci začínají propadat nervozitě. Ve snaze uklidnit celou situaci, navrhne Billy členům lodi plout dál. Vody zvané Flemish Cap jsou totiž podle kapitánových slov pro rybáření jako stvořené. Našim přátelům tedy nezbývá nic jiného, než s návrhem opravdu souhlasit a kvůli "pár" babkám riskovat holé životy. Cesta se  nakonec Billyho posádce rozhodně vyplatí, a poté, co dorazí gloucesterští rybáři na zmíněné místo, jsou obdarováni tunami velkých ryb. Strastiplné okamžiky jsou rázem zapomenuty a v podpalubí se chystají právoplatné oslavy. Při zpáteční cestě je však posádka nucena podstoupit ještě poslední zkoušku. Na moři se totiž mezitím strhla spojením tří malých bouřek jedna velká BOUŘE, a pokud chcou naši hrdinové dopravit rybí náklad včas do Gloucesteru, a tudíž vydělat potřebné peníze, budou se muset prodrat samotným epicentrem a svést nerovný souboj s několika metrovými vlnami... Po Scottově Bílé smršti přichází do našich kin další snímek pojednávající o nebezpečných nástrahách moře. Nový film Wolfganga Petersena (Air Force One) se snaží divákům vylíčit přetěžkou práci rybářů, kteří se denně ocitají v ohrožení života, jenom proto, aby si vydělali nějaké peníze na živobytí a nakrmili naše mlsné jazýčky. Práce na širém moři není tedy v žádném případě jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale vyžaduje obrovskou odvahu, sílu a v neposlední řadě tolik potřebné štěstí. Petersonovi se podařilo vykreslit práci v rybářském průmyslu opravdu perfektně a v druhé půli filmu se nebudete stačit divit. Neférové souboje s velkými vlnami, silným větrem a hustým krupobitím vás natolik uchvátí, že budete mít po odchodu z kina o čem přemýšlet. Nejkrásnější na celém filmu jsou však jednotlivé postoje hlavních hrdinů vůči nepříznivé situaci. Dokonale podává svůj výkon George Clooney coby kapitán lodi. Jeho postava mořského vlka se nikdy nevzdává, a i když jde do tuhého, nikdy neztrácí naději, protože ta umírá v jeho případě jako poslední. Naprosto stejně jsou na tom i další hrdinové, které si mezi sebou porozdávali Mark Wahlberg (Tři králové), John C. Reilly (Tenká červená linie), William Fichtner (Armageddon) a nakonec Michael Ironside. Všichni zmiňovaní herci navíc podali nejen výborné výkony, ale také vměstnali do svých postav určité lidské rysy, což se stává v takovýchto typech filmu opravdu málokdy. Velkou pochvalu si tedy zaslouží také dvojice scénáristů, Bill Wittliff a Bo Goldman. Oba dva totiž museli splnit těžký úkol, převést románovou podobu Sebastiana Jungera do podoby filmové, aniž by ztratil příběh o odvážných rybářích své kouzlo, což se jim nakonec přeci jen podařilo. Proto budete během několika málo minut jednoduchým dějem doslova chyceni a puštěni budete na svobodu až po závěrečných titulcích. To samé platí i o několikrát zmiňované druhé půli filmu, při níž budete napnuti doslova jako struna. Poslední hodinka Dokonalé bouře je totiž natočená ve velmi svižném a rychlém tempu, na hrdiny se řítí jedno nebezpečí za druhým a chudáček diváček si pomalu ani neoddechne. Celý zážitěk potom zpestřují taktéž povedené speciální efekty, kterých je ve filmu opravdu dostatek. Obzvláště napěchované jsou hlavně scény, ve kterých překonává Andrea Gail nástrahy rozbouřeného moře. Pouze malá část takovýchto záběrů vznikala v obrovské nádrži, která byla speciálně vystavěna ve studiích společnosti Warner Bros. Ostatní záběry (jako třeba scéna, v níž se Andrea Gail řítí proti padesátimetrové vlně) si pak už podmínečně vynutili zásah moderní počítačové technologie, která je poslední dobou čím dál více "in". Líbivá je ovšem na druhé straně také instrumentální hudba z dílny Jamese Hornera a téměř bezchybná kamera. A co říci závěrem? Dokonalá bouře je zkrátka vzrušující a vynikající podívanou a těžko na ní lze něco kritizovat, ba naopak, Petersen opět potvrdil, že patří mezi elitu. Pokud máte všech pět pohromadě a milujete katastrofické filmy, neměli byste váhat a ihned vyrazit do nejbližšího kina. Pokud však často trpíte mořskou nemocí a jste slabší povahy, tak se vyhněte snímku co největším obloukem. Věřte mi, srandu si nedělám a za následky neručím...