Mission Impossible 2
Martin Náhlovský
Film


John Woo je bezpochyby kvalitním filmařem. Povězte, komu by se nelíbil jeho vytříbený režijní styl převzatý z řady hongkongských akčních snímků? Avšak si přiznejme, že pro režiséra, kterým je bezesporu Woo, jsou typické daleko jiné filmy, než jakým je pokračování Mission: Impossible. Jednička totiž položila ve své době jisté základy a určitě mi dáte za pravdu, když řeknu, že již dávno definovaný styl se stěží překopává. Zatímco první díl v pevných otěžích Briana De Palmy kladl velký důraz především na promyšlený scénář, tak druhé pokračování, už plně pod taktovkou Johna Woo, těží jenom a pouze z nepřeberného množství akcí, které jsou ve filmu pojaty, jak je u snímků tohoto rejžy zvykem, s velkou bravurou a originalitou. Naštěstí je zápletka M:I-2 tentokrát méně komplikovanější, takže pochopit by ji měl i běžný člověk nepatřící do Menzy. Hlavním hrdinou je opět ostřílený sympaťák a špión nové generace, Ethan Hunt, který si ovšem nyní užívá právoplatných prázdnin ve skalistých horách. Letní pohodička však netrvá dlouho a Ethan je zákrátko ze své dovolené stáhnut a svým nadřízených pověřen do nebezpečné akce. Obávaný a celosvětově hledaný terorista Sean Ambrose se totiž zmocnil něčeho veledůležitého, co může ohrozit životy lidí na celé planetě. Huntovým úkolem je tedy zjistit, čeho že se Ambrose doopravdy zmocnil, a pokud možno uvést celou situaci na pravou míru. Vrchní šéf IMF (Impossible Missions Force) tvrdí, že splnit tento úkol nebude náročné, nýbrž nemožné, a právě Ethan je jediným, komu může plně důvěřovat. Za velké pomoci bývalé Seanovy milenky, krásné Nyahy Nordolf-Hallové, dojde špičkový agent nakonec k závěru, že Ambrose vlastní vzácný lék proti smrtícímu viru Chiméra, který byl čirou náhodou splozen v laboratořích společnosti Biocyte při snaze nalezení účinné látky vůči chřipce. S jeho pomocí chce bývalý špión IMF vydělat obrovské peníze. Lék, který tak pracně ukradl, je totiž jediným na celém světě, a tak může v klidu vyhrožovat lidstvu smrtící nákazou. Huntovi nezbývá tedy nic jiného, než riskovat holý život, nenápadně se vkrást do laboratoří Biocyte a zneškodnit tam všechny vzorky zákeřného viru Chiméra, v důsledku toho, aby neměl Ambrose proti čemu svůj lék použít. Při průběhu celé mise však Ethan padne do pasti, čímž výrazně zauzlí celý příběh... Hongkongský mág přes akční filmy nám tedy servíruje na stůl další lahůdku ze své vyhlášené kuchyně. Ovšem tentokrát se slibně vypadající pochoutka drobet přismahla. Nebo, že bych byl svým oblíbeným jídlem už přejezen? Těžko říci. Nicméně pravda je taková, že Woovy osvědčené zbraně, kterými bezchybně tasil ve svých předešlých kouscích, přestávají v M:I-2 fungovat. Zkrátka bylo by dobré, kdyby přišel Woo do mlýna příště s něčím novým, s něčím, co není okoukané. Obzvláště otravný je pak slavný režisér i se svými chaotickými přestřelkami, které tradičně zpestřuje hejno poletujících holubic. Nic proti přírodě, ale co je moc, to je moc. Johna Woo totiž celkem znám, a proto dobře vím o jeho holubí úchylce, o čemž svědčí i jeho předešlý snímek Tváří v tvář, kde sehráli holubi při soubojích také podstatnou roli. Svá opodstatnění má ve filmu i řada zpomalených záběrů, protože, jak jistě víte, krása každé akční scény vyzní nejlépe při jejím zpomalení. V M:I-2 však platí bohužel při mnohých takovýchto záběrech pravý opak. Samotnou třešničkou na dortu jsou potom Ethanovy akrobatické eskapády, které vám doslova vyrazí dech. Neohrozitelný agent totiž předvádí na plátně při bojích s teroristy takové chvaty a údery, jaké nedovede ani sebelépe nadopovaný Neo z Matrixu. Finální honička, v níž Ethan uniká na motorce před padouchy, mluví za všechno. Zkrátka scén, při kterých vám zůstane stát rozum, je ve filmu požehnaně a jde vidět, že tvůrci nebrali na realitu při natáčení příliš velký ohled.  Pochvalu si však na druhé straně jistě zaslouží Robert Towne. Jeho scénář sice nepatří mezi nejlepší díla, ale díky své jednoduchosti a lehké naivity vás ihned vtáhne do děje. Kvalitní je také hereceké obsazení, kterému bezkonkurenčně vévodí Tom Cruise coby tajný špión Ethan Hunt. Postava neohroženého hrdiny je vykreslena do sebemenších detailů, a i kdyby byl Cruisův výkon sebehorší, stále bude skvělej, protože vrozené charisma dělá svoje. V roli jeho nadřízeného se potom objeví starý mazák Anthony Hopkins. Jeho mistrovské herecké umění si však náročnější filmoví diváci příliš neužijí, protože na plátně pobude sotva pět minut. Hlavního padoucha Seana Ambroseho si pak střihl nepříliš výrazný Dougray Scott, jeho bývalou milenku a zkušenou zlodějku Nyah si zahrála nebezpečně krásná Thandie Newton a Luthera Stickella, profíka přes bezpečnostní systémy, ztvárnil starý, známý Ving Rhames. Stejně tak nesmlouvavá je i hudba v podání Cruisovy oblíbené skupiny Limp Bizkit, která si vzala na starost remake hlavní skladby z prvního dílu. Do své práce vložili veškerou snahu, díky čehož vás zvučné tóny elektrických kytar doslova přibijí do sedadel. Co říci závěrem? Stejně jako jiné filmy, i Mission: Impossible 2 má své klady a zápory. Natočit bezchybný film je v dnešní době opravdu těžká záležitost a ani tentokrát se to hongkongskému režisérovi nepovedlo. Těžko ji tedy mohu někomu doporučit. Druhý díl špionážní akce je totiž daleko jiným filmem, než jakým byla jednička. První díl Briana De Palmy byl bezesporu skvělý, ale k dokonalosti mu přeci jen něco chybělo. Právě to napravuje dvojka, avšak ta zase postrádá to, co bylo poutavé na jejím předchůdci. Na druhou stranu však obsahuje silné a veskrze originální momenty, které by neměli vašim kukadlům rozhodně uniknout. Ovšem i přesto jsem byl novým počinem Johna Woo tak trochu zklamán a musím se přiznat, že má očekávání rozhodně nesplnil. Na stoprocentní a totálně vybičovanou akci si tudíž budeme muset ještě nějaký ten čásek počkat, ale nezoufejte, slibně vypadajících projektů je ještě mnoho...