Jak jsem naletěl
David Havlíček
Povídky


  Ve škole jsem byl známý tím, že jsem si z každého dělal legraci a kupodivu mi to vždycky procházelo (i když někdy s odřenýma ušima). Celá naše třída mě už měla jaksepatří plné zuby. A tak jednoho dne přetekl pohár jejich trpělivosti a domluvili se, že si udělají legraci ze mě. Co mi udělali ? Hned Vám to povím:
  Byl čtvrtek a já jsem přišel po dlouhé nemoci opět do školy. "Co je novýho?" zeptal jsem se jednoho ze spolužáků. "Ty vole, v sobotu ráno v devět máme přijít celá třída do školy. Prý máme něco nahrazovat," řekl mi. První, co mě napadlo, bylo to, že si ze mě dělá legraci. I když jednou už jsme v sobotu vyučování nahrazovali. Zeptal jsem se tedy ještě jednou spolužáků, ale všichni tvrdili to samé, včetně holek. Po delším váhání jsem uvěřil.
  A tak jsem se v sobotu ráno vypravil do školy s aktovkou na zádech. Když jsem však k oné budově přišel, zjistil jsem, že je zamčená. Zkoušel jsem zvonit. Nikdo však samozřejmě nepřišel. Mezitím, když jsem tam tak čekal, šly okolo tři holky z vedlejší třídy. "Čau, proč máš tu aktovku?" křikla na mě jedna z nich. "Ono dneska není vyučování???" zeptal jsem se jich udiveně. Začali se smát a jedna z nich pobaveně řekla: "Ty jdeš do školy?" a já pravdivě řekl, že ano. "Dneska je sobota a v sobotu škola většinou nebývá." řekla druhá. Pomaličku mi to docházelo. A pak to přišlo, ta třetí, která se mi vždycky moc líbila, řekla "Tys byl vždycky divnej," pak se všechny tři odebraly pryč a já jsem se se smíšenými pocity vydal domů. V pondělí věděla o mé sobotní docházce celá naše škola. A já si od té doby už z nikoho legraci raději nedělám.



Zpět - Nahoru - Vpřed