Kde jsou ty časy, kdy mladí chodili do kina nebo do divadla. Už jsou dávno pryč. V dnešní době, kdy v televizi běží reklamy na pivo jak na chléb, je přece normální jíd do hospody. A jelikož jsem moderní člověk, chodím tam také. Ale není to na škodu. Pokud je člověk alkoholu odolný a není pod jeho vlivem již po třech pivech, lze se tam i něco zajímmavého dovědět. Tak namátkou jen to, co všechno to zajímavé pití umí. Snad každá hospoda má toho svého - pivního maniaka, který ráno přichází a večer odchází. Samozřejmě že je spousta jiných aktivit, ale proč by zrovna on musel být aktivní. Je přece mnohem jednodušší příjít do krčmy a oddávat se své lásce. U nás v hospodě jsou také dva až tři podobní aktivisté. Když příjdu náhodou v pátek posedět s přáteli, tak už jsou tam. Z posunků a obličejů výčepné vyčtu, že ji už dobrých pár hodin dráždí nervovou soustavu. Na první pohled je u jejich stolu veselo, ale v tomhle stavu se člověk směje všemu. A teď to přijde! Jeden se chystá zaplatit! Že by? Vždyť je teprve devět hodin. No už jsem se lekl, to se jen informuje jak je na tom s útratou. Přibývá hodin a se stoupajícími promilemi stoupá i nálada. Tak hoši teď to rozjedem! 4 až 5 lidí si začne dokazovat svůj pěvecký talent. Pravda, zpěv trochu připomíná chroptění vepře, ale chtěl bych vidět Karla Gotta jak zpívá po tak vyčerpávajícím pivním maratonu. Tak hoši, užili jste si, zaplaťte a běžte domů. Hm tak to bude problém! Už jen při prvním kontaktu s účetenkou zjistí, že už tu tak pět hodin pijí na sekeru. No ale jsme přece lidi. Nějak se domluvíme. Až zas zejtra přídete, tam to doplatíte, tak mi to doplatíte, navrhuje směle výčepní. O hodinu později je již hospoda vyklizená. Rozloučím se s šéfovou, popřeju ji dobrou noc a zavřu za sebou dveře. Ona si zhluboka oddechne - MÁM TO ZA SEBOU!
neznámí autor
se bohužel nedávno uchlastal
Zpět - Nahoru - Vpřed